Naučná stezka byla otevřena na podzim 2013. Naučná stezka jezero Milada návštěvníka seznámí s historií těžby uhlí na Chabařovicku, která měla velmi podstatný dopad nejen na vzhled této podkrušnohorské krajiny, ale především na životy mnoha místních obyvatel.

Naučná stezka začíná v Chabařovicích na Husově náměstí, pokračuje kolem hřbitova lipovou alejí k zasypané těžební jámě „Černé Máry“, kde se před vámi otevře pohled na jezero a v pozadí České středohoří.  Můžete pokračovat na druhé vyhlídkové místo na obslužné komunikaci severního svahu, anebo se vydat k bývalé ocelárně v Chabařovicích.

Projdete-li si celou trasu stezky a vrátíte se do Chabařovic, budete mít v nohách asi 3,5 km. U ocelárny je také možné se napojit na cyklostezku 3009.

 

 

Flora a fauna jezera Milada

Počátek komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s.p. je datován do roku 1991. Rekultivační činnost je směrována k vytvoření harmonické kulturní krajiny, blízké krajině před vlastní těžbou uhlí, s podílem zemědělské, hydrické a lesnické rekultivace. Svým rozsahem a rozlohou jsou rekultivace na tomto území jedny z největších v České republice. Hlavní dominantou celé oblasti se stala vodní plocha nově vzniklé vodní nádrže - jezera Milada (pracovní název jezero Chabařovice).

Flora území

V roce 2009 byla v rámci základního botanického průzkumu na vymezeném území lokality v okolí jezera Milada zjištěna přítomnost celkem 216 druhů vyšších rostlin. Podle Červeného a černého seznamu cévnatých rostlin ČR se v území jezera Milada vyskytuje bublinatka jižní a kyprej vrbina.

Dendrologie

Dosavadní poznatky získané průzkumem stavu a dynamiky lesních porostů na vybraných rekultivovaných plochách potvrzují možnost regenerace lesních ekosystémů jako významné stabilizující součásti budoucí harmonické kulturní krajiny. Současné porosty na rekultivovaných plochách můžeme rozdělit do tří kategorií:

• původní porosty (vrba - bílá, křehká, košíkářská, jíva, topol - černý, osika, olše - šedá, lepkavá, javorjasanolistý, jeřáb ptačí...)
• náletové-sukcesní porosty (topol pyramidální, jasan ztepilý, javor klen, bez černý...)
• porosty vzniklé zalesněním (modřín evropský opadavý, borovice - černá, lesní sosna,topol bílý linda, bříza bělokorá, pýřitá...)

Houby

Zajímavým biotopem jsou po mykologické stránce rekultivované výsypky. Kromě kozáka březového, klouzka sličného či čirůvky je možno zde nalézt i lopatičku kyjovitou, která byla v Ústeckém kraji nalezena vůbec poprvé.
datován do roku 1991. Rekultivační činnost je směrována k vytvoření harmonické kulturní krajiny, blízké krajině před vlastní těžbou uhlí, s podílem zemědělské, hydrické a lesnické rekultivace. Svým rozsahem a rozlohou jsou rekultivace na tomto území jedny z největších v České republice. Hlavní dominantou celé oblasti se stala vodní plocha nově vzniklé vodní nádrže - jezera Milada (pracovní název jezero Chabařovice).

Fauna území

Vodní měkkýši

Průzkum nově vytvořených stanovišť na území bývalého lomu Chabařovice prokázal výskyt 16 druhů vodních měkkýšů (12 druhů plžů, 4 druhy mlžů), mj. ubývající druh měkkýše levatky říční (Physa fontinalis) a točenky kulovité (Valvata piscinalis). Ve srovnání bohatosti malakofauny se stavem před začátkem těžby je současný počet druhů podle dostupných údajů výrazně vyšší. Vyšší bohatost je dána především vznikem dvou větších nádrží - rozsáhlé nádrže (jezera) Milada na dně zatopeného lomu a nad ní umístěné protieutrofizační nádrže. Těžbou a následnou rekultivací došlo k výrazným změnám celého území, které se promítlo i do změn vodní malakofauny. Došlo ke změnám nejen v počtu druhů, ale i ve složení malakofauny.

Pavoukovci

Patří k druhově početným skupinám členovců (v ČR je dosud známo přes 850 druhů). V průběhu průzkumu dané lokality bylo zjištěno 61 druhů pavouků, a to i takových, které jsou považovány za vzácné. Z mokřadních druhů patří k vzácnějším nálezům zejména křižáček pobřežní (Theridiosoma gemmosum) a pavučenka vínková (Gongylidiellum murcidum).

Ryby

V průběhu desetiletého období napouštění jezera Milada došlo k směrovanému vytvoření rybího společenstva dominovaného pěti druhy ryb - okounem říčním, štikou obecnou, sumcem velkým, perlínem ostrobřichým a ploticí obecnou, doplněného o dalších osm druhů ryb. Management rybářského hospodaření je zaměřen na udržení vysoké kvality vody v jezeře Milada. Jezero Milada se svou typologicky věrnou štiko-okounovou obsádkou stane vzorovou referenční lokalitou pro srovnání a hodnocení ekologického stavu resp. potenciálu uměle vytvořených vodních útvarů, které je recentně vyžadováno Rámcovou směrnicí vodní politiky EU.

Obojživelníci a plazi

V součinnosti s odborníky v oblasti ochrany přírody jsou v okolí jezera Milada plánovány a vytvářeny atraktivní biotopy, ovlivňující diverzitu obojživelníků, plazů a ptáků.

V okolí jezera byl prokázán výskyt:

• čolka velkého, čolka obecného, chráněný druh
• kuňky obecné
• ropuchy obecné, chráněnýdruh
• skokana skřehotavého, skokana hnědého, chráněný druh
• užovky obojkové, chráněnýdruh •ještěrky obecné
• slepýše křehkého, chráněnýdruh

Ptáci

Od počátku sledování bylo v okolí jezera Milada zaznamenáno 190 ptačích druhů:

• u 58 z nich bylo prokázáno hnízdění
• 33 druhů pravidelně protahuje
• dalších 12 druhů každoročně zimuje
• dalších 30 druhů bylo zastiženo na potulce
• a 57 druhů patří k ojedinělým zatoulancům

K téměř celoročně pozorovaným druhům patří volavka popelavá, k dominantním druhům potápka roháč.

Mezi nejpočetněji zastoupené druhy patří:

• polák velký
• polák chocholatý
• lyska černá
• kachna divoká

Savci

Savci jsou, vzhledem k postupně vznikající nabídce atraktivních biotopů v oblasti jezera Milada, bohatě zastoupeni. Dosud bylo v území jezera Milada prokázáno 38 druhů savců, mj.:

• hmyzožravci (ježek západní, krtek obecný, rejsek vodní, malý, obecný)
• letouni (netopýr dlouhouchý, hvízdavý)
• zajíci (králík divoký, zajíc polní)
• hlodavci (hraboš mokřadní, polní, hrabošík podzemní, hryzec vodní, myš domácí, ondatra pižmová, potkan, sysel obecný)
• šelmy (kuna skalní, hranostaj, vydra říční, liška obecná, psík mývalovitý, jezevec lesní)
• sudokopytníci (jelen lesní, muflon, sika, daněk evropský, prase divoké, srnec obecný)

Oblast jezera slouží rovněž jako honitba.

Nalezení kompromisu mezi požadavky společnosti a člověka na jedné straně a potřebami ostatních „obyvatel" přírody na straně druhé je nelehkým úkolem. Účelem sanace a rekultivace bývalého povrchového lomu Chabařovice a jeho následné revitalizace je vytvoření nejenom významného rekreačního zázemí pro okolní města a obce, ale i místo pro poznávání přírodních krás a estetických hodnot nově vznikající krajiny.

Z průzkumů prováděných na území jezera Milada jednoznačně vyplývá, že v oblasti flory a fauny se Palivovému kombinátu Ústí, s. p. daří dosahovat těch nejpříznivějších výsledků. Lze předpokládat, že s postupující sukcesí a stabilizací území bude biologická diverzita v rámci mikro i makroregionu nadále narůstat.

Historie a současnost

Od první poloviny devatenáctého století se vlivem vzrůstajícího významu uhlí rozšiřovalo i jeho dolování v Severočeské hnědouhelné pánvi. Tato činnost umožnila rozvoj průmyslu, ale zanechala také jizvy na tváři původní krajiny, která po staletí vydávala své nerostné bohatství. Uhelná sloj zde byla intenzivně dolována po více než 150 let provozovanou hlubinnou a následně povrchovou těžbou.

V současné době již není v této oblasti provozován žádný hnědouhelný důl ani lom. Poslední z nich byl povrchový lom Chabařovice, jako součást státního podniku Palivový kombinát Ústí, na kterém se v současnosti zajišťuje komplexní revitalizace území zasaženého těžební činností.

Území bývalého lomu Chabařovice se nachází v nejvýchodnější částí severočeské hnědouhelné pánve v těsné blízkosti měst Ústí nad Labem, Chabařovice a Trmice. Důvodem otvírky lomu bylo především zabezpečení kvalitního energetického uhlí pro tlakovou plynárnu Úžin a teplárnu Trmice.

Zahájení těžební činnosti lomu je v roce 1977, kdy se těžba přesunula z lokality bývalého lomu Barbora III. V té době byl těžební postup lomu Chabařovice směrován od východu na západ k obci Roudníky, následně se porubní fronta v celé své délce přesměrovala na sever k městu Chabařovice.

Chabařovické uhlí bylo pro své chemické a fyzikální vlastnosti vyhledávaným palivem zejména v době zhoršených rozptylových podmínek v ovzduší. Důvodem byl nízký obsah síry v hodnotě až 0,35 % v sušině, který byl nejnižší v celé České republice. Objem Labem, Chabařovice a Trmice. Důvodem otvírky lomu bylo především zabezpečení kvalitního energetického uhlí pro tlakovou plynárnu Úžin a teplárnu Trmice.

Zahájení těžební činnosti lomu je v roce 1977, kdy se těžba přesunula z lokality bývalého lomu Barbora III. V té době byl těžební postup lomu Chabařovice směrován od východu na západ k obci Roudníky, následně se porubní fronta v celé své délce přesměrovala na sever k městu Chabařovice.

Chabařovické uhlí bylo pro své chemické a fyzikální vlastnosti vyhledávaným palivem zejména v době zhoršených rozptylových podmínek v ovzduší. Důvodem byl nízký obsah síry v hodnotě až 0,35 % v sušině, který byl nejnižší v celé České republice. Objem roční těžby od poloviny osmdesátých let minulého století překračoval 5 mil. tun hnědého uhlí. Za celé období báňské činnosti lomu Chabařovice bylo vytěženo 61 mil. tun uhlí a odtěženo 262 mil. m3 zemin.

Celospolečenským zájmem té doby byla povrchová těžba hnědého uhlí s vytěžením uhelné sloje v celé své mocnosti. Negativním důsledkem tohoto řešení se stalo nejenom zvýšení prašnosti, hlučnosti a emisí, ale i likvidace obcí Vyklice, Hrbovice, Tuchomyšl, Otovice, Lochočice, Žichlice a části města Chabařovice, včetně devastace okolní krajiny.

Těžba hnědého uhlí zde byla ukončena v roce 1997 na základě usnesení vlády č. 331/91 a usnesení vlády č. 444/91. Ještě do roku 2000 byla těžební technologií realizována sanační skrývka o objemu cca 15 mil. m3 zemin z předpolí lomu, kdy tyto zeminy byly souvisle ukládány o mocnosti cca 15 m na celé dno lomu. Důvodem realizace této sanační skrývky bylo zabezpečení stability vnitřní výsypky, utěsnění uhelné sloje, přesypání dna lomu proti vzniku zápar a ohňů a zároveň jako ochrana proti případným nežádoucím výluhům z uhelných zbytků, zajištění nepropustnosti budoucího jezera a upravení morfologie vybrané části dobývacího prostoru (severovýchodní) tak, aby toto území bylo bez dalších mimořádných nákladů využitelné pro budoucí rekreační aktivity.

Již od roku 1991 byly v této lokalitě postupně zahajovány rekultivační činnosti k zajištění komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s. p.

Historie hlubinného dobývání v oblasti bývalého lomu Chabařovice

Počátek rozvoje hlubinného dobývání začal po roce 1796, kdy začal pro svou potřebu dolovat a využívat uhlí kovářský mistr Michel Nitsch z Trmic, v městské části „Wina", což je oblast mezi Předlicemi a Teplárnou Trmice. Po něm následovali trmičtí občané Franz Anton Meixner a Franz Wenzel Bose, kteří v roce 1798 začali těžit uhlí na úbočí kopce Rabenov. V nehlubokých jámách s primitvním rumpálovým zařízením a párem koní s povozem těžili uhlí i mnozí další občané Trmic.Tím byl zajišťován odbyt uhlí pro vlastní potřebu nebo do nejbližšího okolí. Na dolování se podílela většinou celá rodina a těžilo se převážně v zimním období po sklizních, kdy byl o uhlí největší zájem. V té době uhlí ještě nepatřilo mezi vyhrazené nerosty, tzn. nebylo ve vlastnictví státu a ten jeho využití nijak nelimitoval. Horní hnědouhelné právo se začalo vyvíjet ve srovnání s rudným daleko později, přibližně od konce 18. století. To bylo způsobeno pozdějším poznáváním použitelnosti uhlí.

Jak vzrůstal význam uhlí, rozvíjelo se i dolování. Postupem doby získávali rozhodující vliv v uhelném podnikání kapitálově silní těžaři a později zejména společnosti, které mohly vytvořit pro vlastní provoz dolu potřebné technické vybavení, a tím získávat kvalitnější druhy uhlí. Toto uhlí bylo uloženo ve větších hloubkách a pod hladinou spodních vod.

Tyto okolnosti daly základ vzniku skutečných hlubinných dolů v oblasti těžby pozdějšího lomu Chabařovice, byly to zejména tyto doly: Důl Milada I. založený hrabětem Westphalenem roku 1869 ve Vyklicích v blízkosti chabařovické železniční stanice, na kterou byl napojen vlastní vlečkou.

V roce 1907 zaměstnával 107 dělníků v podzemí a 44 na povrchu s roční těžbou 83 550 tun uhlí. Roku 1924 je důl z důvodu nerentability zastaven. Důl Milada II., taktéž založen hrabětem Westphalenem v roce 1884 v Chabařovicích, měl rovněž vlastní vlečku a byl doveden do hloubky 105 metrů.

V roce 1907 zaměstnával 139 dělníků v podzemí a 53 na povrchu a docílil roční těžby 130 910 tun uhlí. Z hlediska výbušnosti byl zařazen do I. kategorie nebezpečí. Oba doly koupila v roce 1891 Mostecká uhelná společnost, společně s doly Doblhoff, Barbora, Julie, Neuhoffnung (Nová naděje) a Petri za 3,6 milionu korun, které se taktéž nacházely v oblasti dnes již zatopeného bývalého lomu Chabařovice.

Důl Albert (později Prokop Holý) založil v roce 1870 hrabě Albert Nostic na katastru Tuchomyšle v těsné blízkosti železniční stanice, na kterou byl napojen železniční vlečkou. Důl Albert měl hloubku těžní jámy 52 metrů a byl největším dolem vTuchomyšli. Pod zemí, v blízkosti těžní jámy, byla stáj pro 40 koní, kteří zajišťovali potah důlních vozíků s uhlím. Koně jako tažná síla byli využíváni po určitou dobu na všech větších dolech. Po smrti Alberta Nostice v roce 1871 se stává dědičkou majektu jeho dcera Marie Antonie. V roce 1946 byl důl přejmenován podle husitského vojevůdce na důl Prokop Holý.

Z dalších dolů stojí za zmínku také důl Marie Antonie založený hrabětem Nosticem v Roudníkách, pojmenovaný po jeho dceři, který dosáhl hloubky 93 metrů, důl Elisabeth (později 5. květen) taktéž založen hrabětem Albertem Nosticem, pojmenován byl po rakouské císařovně Alžbětě, manželce císaře Františka Josefa. V roce 1947 byl přejmenován na 5. květen.

Důl Adolf Ernst, jenž byl založen skupinou tuchomyšlských rolníků, a doly Petri, Jůlie a Neuhoffnung založeny hrabětem Westphalenem. Důl Petri byl vyhlouben roku 1889 na katastru obce Český Újezd a o dva roky později byl v majetku Mostecké uhelné společnosti. V pozdějších letech přešel na hlubinné i povrchové dobývání, přičemž v roce 1928 připadalo 23% na těžbu hlubinnou a 77% na těžbu povrchovou. Od roku 1935 byl těžen pouze hlubinným způsobem až do roku 1945.

Důl Felix Waldemar, založený na katastru obce Hrbovice u silnice do Chabařovic, těžil jak povrchovým, tak i hlubinným způsobem. Doprava z lomu byla zajišťována pozemní lanovkou. Přesný datum jeho vzniku není znám. Jako počátek lomové těžby je uváděna doba začátku 20. století, hlubinné těžby pak v rozmezí let 1918 až 1924. V roce 1920 důl vykazoval těžbu 29 120 tun, patřil tudíž mezi doly s malou produkcí.

Hlubinná těžba umožňovala vytěžit přibližně 50% uhelných zásob. Po druhé světové válce se i v této části uhelného revíru prosazovala nová technologie dobývání zajištující větší vydobytí uhelných zásob z větších hloubek. Vznikají povrchové lomy a hlubinné doly postupně zanikají. K tomuto způsobu těžby přešel i nově založený lom 5. květen, který v 50. letech 20. století nahradil těžbu zdolu Elisabeth.

Počátkem 70. let 20. století se rozhodovalo, zda pokračovat v těžbě rozvojem lomu Barbora III, který byl pokračovatelem lomu 5. květen, nebo přejít na velkostrojovou koncepci a pokračovat otevřením lomu Chabařovice.

S konečnou platností se o variantě výstavby lomu Chabařovice rozhodlo, jelikož v té době docházelo k vyuhlení zásob v lomu Antonín Zápotocký v Úžíně. Ten byl dodavatelem zejména tlakové plynárny (v té době už součást státního podniku Palivový kombinát).

Komplexní revitalizace území v rámci zahlazování následků hornické činnosti

Základní charakteristika oblasti

Lokalita bývalého hnědouhelného lomu Chabařovice se nachází v nejvýchodnější části severočeské hnědouhelné pánve v těsné blízkosti měst Ústí nad Labem, Chabařovice a Trmice. Území je součástí Chabařovické pánve, představující tektonickou sníženinu mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Těžba hnědého uhlí zde byla ukončena v roce 1997 na základě usnesení vlády č. 331/91 a usnesení vlády č. 444/91. Do roku 2000 byla ještě těžební technologií realizována sanační skrývka z předpolí lomu, kdy tyto zeminy byly souvisle ukládány na celé dno lomu. Od roku 1996 jsou zde realizovány rekultivační činnosti pro obnovu krajiny v rámci zahlazování následků hornické činnosti jako „komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s. p".

Chabařovická pánev je budovaná miocenními jezerními jíly a písky a hnědouhelnými slojemi, méně cenomanskými pískovci, turonskými slínovci, terciérními vulkanity a pokryvy čtvrtohorních sedimentů. Budoucí kořenový horizont lesnické výsadby v horní části území je tvořen převážně sprašovými hlínami, z hlediska rekultivačního se jedná o výsypkové zeminy vhodné pro vytvoření půdního horizontu při lesnické rekultivaci.

Rekultivované území zasahuje do katastrálních území: Chabařovice, Roudníky, Vyklice (město Chabařovice), Tuchomyšl, Předlice (město Ústí nad Labem), Trmice (město Trmice), Lochočice (obec Řehlovice), Žichlice u Modlan, Suché (obec Modlany), Malhostice (obec Rtyně nad Bílinou).

Zahájení rekultivací

V roce 1991 byla zahájena první rekultivace v tomto území, zajišťována státním podnikem Palivový kombinát Ústí. Jednalo se o část jižních svahů vnější výsypky Lochočice s realizovanou lesnickou rekultivací. Následně byly zahajovány další, převážně lesnické rekultivace na vnějších výsypkách Lochočice, Žichlice a dále i na části vnitřní výsypky lomu Chabařovice. V rámci Plánu likvidace bylo rozhodnuto, že bude zrealizována tzv. „mokrá varianta" obnovy území. Jejím základem je hydrický způsob rekultivace, což znamená zatopení zbytkové jámy vodou a vytvoření jezera o rozloze cca 250 ha. U takto vybudovaného jezera se předpokládá jeho mnohostranné využití, pro rekreaci, sport, sportovní rybolov. Velmi významná bude jeho funkce ekologická, krajinně estetická, především potom při spojení rekultivovaného území lomu a výsypek sokolnítěžbou nenarušenou krajinou.

Dne 14. 4. 1999 byl Ministerstvem životního prostředí ČR schválen „Generel rekultivací do ukončení komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s. p." (aktualizace červenec 2004), zpracovaný jako zvláštní část plánu sanace a rekultivace. Tímto generelem je řešen návrh rekultivace lomu Chabařovice, včetně přilehlých vnějších výsypek (Lochočická, Žichlická).

Současný stav

V současné době jsou rekultivace ve fázi postupného ukončování. Celkové revitalizační a rekultivační práce jsou realizovány na ploše 1457 ha a zahrnují provedení terénních úprav, vybudování odvodňovacích příkopů, vybudování přístupových cest, biologickou rekultivaci - lesnickou, zemědělskou, ostatní (zatravnění), hydrickou rekultivaci - nádrže, hlavní objekt vzniklý v rámci hydrické rekultivace je jezero Milada. Východní, západní a severní část svahů přiléhající k jezeru je zalesněna a bude umožňovat i rozptýlenou rekreaci. Jižní část území bude plnit především ekologickou funkci.

K r. 2012 jsou rozpracované rekultivační akce na ploše 947 ha (470 ha lesnická, 257 ha hydrická, 162 ha ostatní, 58 ha zemědělská rekultivace).

Hydrická rekultivace

Zahrnuje vybudování vodních nádrží. Hlavním objektem je jezero Milada. Od června roku 2001 bylo zahájeno napouštění zbytkové jámy lomu vodou. Původní konečná kóta hladiny stálého nadržení byla stanovena na hodnotu 145,3 m n. m., dle hydrotechnických výpočtů byla navržena úprava této kóty na 145,7 m n. m. Dotace jezera vodou byla zajištěna z nádrže Kateřina, korytem Zalužanského potoka, přes Zalužanskou a Protieutrofizační nádrž a důlní vodou z přelivového vrtu. Stavbou „Převedení vody z jezera Milada do řeky Bíliny" mohou být nadbytečné vody z jezera svedeny propojovacím zatrubněním do otevřeného příkopu, který je zaústěn do řeky Bíliny. Dne 8. 8. 2010 bylo ukončeno napouštění jezera Milada dosažením plánované provozní hladiny na kótu 145,7 m n. m.

Z nových vodohospodářských bilancí, upravených po přívalových deštích v roce 2010, vyplývají následující parametry jezera:

• Nejnižší kóta dna jezera 121,00 m n. m.
• Provozní hladina bude kolísat mezi kótami 145,81 -146,00 m n. m. Maximální hladina (při přítoku Q500) bude na kótě 146,30 m n. m.
• Objem jezera pro hladinu 145,80 m n.m. 35 200 000 m3
• Plocha jezera pro hladinu 145,80 m n.m. 252,184 ha
• Objem jezera pro hladinu 146,30 m n.m. 36 423 949 m3
• Plocha jezera pro hladinu 146,30 m n.m. 260,0 ha

Lesnická rekultivace

Lesnický způsob rekultivace je využívám především pro svou hydrickou, protierozní, stabilizační, asanační, klimatickou a rekreační funkci, zalesňování je základní metodou rekultivace. Pro vytvoření vhodné porostní skladby jsou pro výsadby vybírány druhy odpovídající stanovištním podmínkám, jako cílové dřeviny jsou voleny dub letní, javor mléč, jasan ztepilý, habr obecný, borovice lesní, modřín opadavý, jako pomocné olše šedá, lepkavá, lípa srdčitá, malolistá, jako vtroušené bříza bílá, jeřáb ptačí, topol osika, třešeň ptačí, jilm habrolistý. Okrajové partie lesních výsadeb tvoří keře lísky obecné, brslenu evropského, kaliny obecné, zimolezu pýřitého.

Zemědělská rekultivace

Pro zřízení zemědělských ploch byla využita deponovaná ornice získaná ze záborů souvisejících s těžební činností. Cílovou kulturou jsou trvalé travní porosty. V závislosti na aktuálních podmínkách umožňuje tento způsob rekultivace intenzívní nebo extenzívní obhospodařování.

Ostatní rekultivace

Ostatní rekultivace zahrnuje (kromě účelových komunikací, odvodňovacích příkopů, zpevněných ploch) zatravnění a ostatní veřejnou zeleň. Zatravnění je prováděno bez předchozího převrstvení ornicí a bez intenzivního hnojení, plochy budou využívány extenzívně.

Účelem sanace a rekultivace lomu a jeho následné revitalizace je vytvoření krajiny, která postupně splyne s okolní přírodou bez ohledu na její hornickou minulost.